Jeruzalém je město ležící v kopcích Judských hor, mezi Středozemním mořem a Mrtvým mořem, nacházejícím se ve státě Izrael. Jeruzalém je nejsvětějším místem judaismu a duchovním centrem židovského národa. Nachází se v něm však také množství významných starověkých křesťanských míst a je považováno za třetí nejsvětější místo islámu.
HISTORIE
Starověk – Období Antiky
Město bylo založeno někdy v 19. století př.n. l. Poté, co bylo několikrát dobýváno, bylo město nakonec pod vládou izraelského krále Davida a následně byl Jeruzalém ustanoven jako hlavní město izraelského království. Davidův syn, a tudíž jeho právoplatný nástupce, Šalomoun, postavil v Jeruzalémě chrám, jenž měl střežit Archu smlouvy.
Roku 63 př.n.l. byl Jeruzalém pod vládou Římanů, kteří s postupem času stále necitlivěji zasahovali do záležitostí Židů a uvrhovali zemi do chaosu. Roku 66 př.n.l. nakonec vypuklo protiřímské povstání a začala První Židovská válka. Roku 69 př.n.l. Římané oblehli Jeruzalém, a když bylo město v roce 70 př.n.l. téměř vyhladovělé, dobyli jej. Chrám vypálili a celé město zcela srovnali se zemí. Z Chrámu zbyla jen západní zeď – Zeď nářků.
Jeruzalém zůstal v troskách až do vlády císaře Hadriána, který jej znovu vybudoval v roce 135 př.n.l. jako římské město, pojmenované Colonia Aelia Capitolina, a zakázal židům do něj vstupovat. Zákaz však nebyl striktně dodržován – ještě v tom samém století v Jeruzalémě vznikla židovská osada.
Středověk
Roku 638 n.l. byl Jeruzalém ovládaný Byzantinci bez boje dobyt muslimskými vojsky chalífy Umara II., kteří rychle povolili židům návrat zpět do Jeruzaléma. V roce 1096 vyvolal papež Urban II. první křížovou výpravu s cílem získat město z muslimské nadvlády a následně došlo k založení Jeruzalémského království.
Křížové výpravy
Na počátku 12. století poslal templář Bernard de Clairvaux devět mužů, aby našli Šalamounův chrám pod Jeruzalémem. Když se tito muži o devět let později vrátili, z řádu se stala rytířská organizace, která byla známá pod názvem Templářští rytíři.
Jeruzalém byl během 12. století největším městem ve Svaté zemi. Sídlily v něm nádherné mešity a katedrály, které tvořily kontrast všech přítomných kultur. Během třetí křížové výpravy bylo město pod vládou sultána Saladina a jeho saracénské armády, zatímco křižáci pod vedením krále Richarda I. těžce soupeřili o převzetí kontroly nad Svatým městem.
V době třetí křížové výpravy město tajně ubytovávalo jak templáře, tak i asasíny. V roce 1191 skupina templářů vedená jejich velmistrem Robertem de Sablé, i tým asasínů složeným z Altaïra, a bratrů Malika a Kadara, pronikli do Šalamounova chrámu v Jeruzalémě, s cílem získat „Jablko ráje“ – artefakt, jenž byl ukryt hluboko uvnitř chrámu, na samém vrcholu Archy úmluvy. Když se obě tyto skupiny setkaly, vyústilo to v konflikt, který vedl ke smrti Kadara a vážnému zranění Malikovy paže. Malik však i přes to dokázal úspěšně přivést rajské jablko zpět do sídla asasínů v Masyafu.
Aby si Altaïr odčinil své chyby a arogantní chování, kterého se dopustil v Šalamounově chrámu, když hledali Jablko ráje, tak další rok pronásledoval a zabíjel několik tajných templářů, kteří se vyskytovali na území Jeruzaléma. Mezi těmito templáři byli Talal, obchodník s otroky, a Majd Addin, jeruzalémský vladař v nepřítomnosti Saladina. Altaïr se nakonec také pokusil vzít život Robertovi de Sablé, během pohřbu Majda Addina, ale neuspěl, a to kvůli tomu, že Robert přijal preventivní opatření a namaskoval svou templářskou Marii Thorpe za sebe, aby působil tak jako návnada.
POZOR SPOILER! NÁSLEDNÝ TEXT ODKRÝVÁ INFORMACE ZE VŠECH NÁSLEDUJÍCÍCH DÍLŮ
Renesance
V době, kdy se renesance začala šířit po celé Evropě, vládli nad Jeruzalémem Mamelukové (islámští bojovníci, vládnoucí Egyptu a Sýrii, tvořeni převážně z řad otroků). Na rozdíl od Saracénů se Mamelukové postavili přímo proti asasínům, a pokoušeli se je vymanit z města. V roce 1511 zatkli Mamelukové vůdce asasínů, Mudžíra, aby je zastrašili, ale jejich pokus selhal v momentě, kdy byl Mudžíra zachráněn skupinou osmanských asasínů vyslaných z Konstantinopole Eziem Auditore da Firenze, mentorem italského bratrstva. S pomocí osmanských asasínů se Jeruzalém nakonec dostal pod jejich silnou kontrolu, díky které vzkvétal.
Moderní doba
V roce 2012 fungovala část města jako simulované tréninkové místo pro druhou fázi výcvikového programu Animu,. Simulace zobrazovala Skalní dóm a jeho okolí, sestával ze stánků na trhu, ve kterých se prodávalo nejrůznější zboží a výrobky. Vzhledu na reálnosti přispívaly i ozdobné oblouky, jenž byly ve své době zcela běžným rysem Jeruzaléma. Stejně jako většina simulovaných míst, měl i Jeruzalém dvě estetické varianty a jako takový by mohl být tedy využíván během dne nebo za soumraku.
V roce 2020 byla v Jeruzalémě objevena tabule se skriptem jazyka Isu. Obraz kamene byl zaslán asasínu Antonymu Henrymu, lingvistovi, který objevil způsob, jak přeložit jeden z dialektů Isu do angličtiny. Díky této znalosti přeložil text a zjistil, že se jedná o truchlivou báseň Isu, a poté zaslal informace v digitální složce Layle Hassanové, která znovu prožívala genetické vzpomínky vikingského pana Eivora Varinsdottira.
KONEC SPOILERU
STRUKTŮRA
Chudinská čtvrť
Chudinská čtvrť Jeruzaléma tvořila nejmenší část města s velkým množstvím uliček a nízkých budov. Stráže byly rovnoměrně rozmístěni po celé oblasti a zalidněnost v ulicích poměrně menší. Mezi hlavní rysy čtvrti patřila mešita, nejjižnější kostel a synagoga. V těchto místech to lidmi docela žilo, což poskytovalo dobrý zdroj informací, které byly cenné pro Altaïra během jeho atentátu. Právě v tomto okrese Altaïr sledoval svůj cíl, Majda Addina, k popravě, kterou prováděl na východní straně této části města. Zde se nacházela plošina, která byla postavena proti skalnímu výběžku a stěnám Skalního dómu, spolu s několika vysokými budovami, což umožňovalo krásný výhled na oblast.
Střední čtvrť
Střední čtvrť byla středně velká oblast, která byla rovnoměrně rozložena mezi stráže a civilisty. K nejvýznamnějším památkám v tomto okrese patřila nemocnice a strážní věž na samém okraji čtvrti, a také kostel Božího hrobu ve spodní polovině čtvrti.
Kostel, který založila královna Helena kolem roku 326 n. l., byl během okupace Jeruzaléma v 12. století křižáky několikrát zničen a přestavován. V této čtvrti se také konal pohřeb Majda Addina, a to v oblasti hned za již zmiňovaném kostele Božího hrobu. Zde se Altaïr pokusil zabít velmistra templářského řádu, Roberta de Sable, ale místo toho zjistil, že za něj byla převlečená templářka Maria Thorpe.
Zbohatlická čtvrť
Toto je rozlohou největší čtvrť. Vzhledem k její velikosti obývali stráže a civilisté velkou část oblasti. Budovy byly relativně vysoké, s řadou vyhlídek. Nacházelo se zde několik pozoruhodných památek, např. mešita, trhy lemující hranici mezi židovskou a muslimskou částí tohoto okresu a kostel sv. Anny. Nejvýznamnějším orientačním bodem této čtvrti – a pravděpodobně celého města – byl však Skalní dóm.
Skalní dóm, dokončený v roce 691 n.l., se nacházel na Chrámové hoře a byl jedním z nejposvátnějších míst islámské víry. Pod Chrámovou horou byl starověký Chrám krále Šalomouna, kde byla umístěna Archa úmluvy, spolu s Rajským jablkem, které našli Altaïr a bratři Malik a Kadar Al-Sayf.