Masyaf byla izolovaná horská obec, která se nachází v údolí Orontes v západní Sýrii mezi horami An-Nusayriyah. Kdysi během vrcholného středověku sloužila jako operační základna pro Řád Asasínů, ale po mongolském obléhání v roce 1257 jen chátrala. Na počátku 16. století byla na nějaký čas okupována Řádem Templářů.
HISTORIE
Založení
Pevnost Masyaf byla založena v roce 1162 zabijákem, který byl později všeobecně známý svým titulem Al Mualim. Ten byl vyslán z Alamutu Hassanem mladším, vůdcem Levantského bratrstva, aby pevnost založil . Časem mezi nimi došlo k neshodám. Někteří zabijáci věřili, že mezi nimi došlo k rozkolu kvůli jejich odlišným ideologickým rozdílům, což zahrnovalo to, že Al Mualim chtěl vytvořit svůj vlastní nezávislý Asasínský řád. Dokonce se šeptalo, že Al Mualim nebyl motivován pouze touhou po nezávislosti, ale také touhou po moci, a ambicí jednat jako král sám o sobě.
Saracénské obléhání
V roce 1176 byla pevnost obklíčena sultánem Saladinem, který chtěl pozabíjet všechny asasíny. Druhou noc obléhání pronikl jeden z asasínů, Umar Ibn-La’Ahad, do sultánova stanu, kde nechal jako varování svůj nůž v Saladinově spací paletě. Saladin se však probudil a spustil poplach. Umar však stihnul utéci, ale cestou byl nucen zabít saracénského generála. Dbaje na varování, Saladin se rozhodl opustil Masyaf. Měl ale podmínku, a tou bylo, aby mu byl přiveden ten, kdo zabil generála. Asasíni to nejprve odmítali, ale Saladinův poradce vyhrožoval smrtí asassína, kterého měli zajmutého, Ahmada Sofiana. Umar se zanedlouho dobrovolně vzdal svého života výměnou za Ahmada. Byl popraven Shihabem Al’dinem. Poté obléhání skončilo a Saracéni opustili Masyaf.
Potyčka s křižáky
V roce 1189 byl Masyaf napaden templářskými křižáky. Stalo se tomu tak díky tomu, že jednomu z jejich agentů se podařilo pronikl do řad Asasinského řádu. Pevnost byla zajata křižáky, a jako rukojmí byl držen mentor levantských asasínů, Al Mualim. Výsledkem bylo, že ve vesnici zuřila bitva mezi dvěma silami, avšak díky úsilí mladého asasína Altaïra Ibn-La’Ahada byla pevnost znovu získána a Al Mualim zachráněn.
Temlářské obléhání
V roce 1191 Al Mualim získal Jablko Ráje, předmět, který templáři také hledali. Proto templáři, vedeni v té době Robertem de Sablé, zaútočili na Masyaf ve snaze Jablko získat. Následovala bitva ve vesnici pod pevností. Asasíni dokázali zdržet templáře dostatečně dlouho na to, aby mohli uniknout občané města. Jakmile se vesničané úspěšně ukryli v pevnosti asasínů, zavolal Al Mualim své assasiny zpět. Robert brzy dorazil k bráně pevnosti s velkou silou templářů a požadoval, aby mu Al Mualim vydal Jablko. Asasíni však nastražili past a pomocí několika kmenů dřeva vymýtili templáře, kteří byli u brány. Mnoho templářů bylo tímto zabito a Robert ustoupil z Masyafu. Bez Jablka.
Boj o Jablko
Později téhož roku, v září 1191, Al Mualim použil Jablko k zotročení obyvatelů Masyafu. Pomocí Jablka dokázal okouzlit občany tak, aby mu sloužili. Altaïr však dokázal zmařit jeho plán a zabil Al Mualima. Po smrti zkaženého mentora se asasíni a občané Masyafu vrátili zpět do svého původního stavu života. Našlo se však mnoho asasínů, odmítli přijmout fakt o tom, co Al Mualimovu udělal a vzbouřili se proti Altaïrovi. Dlouholetý rival Altaïra, Abbas Sofian, vyhodil Altaïra z útesu a vzal si Jablko. Avšak Abbás byl poté Jablkem ohromen, prozřel a vzdal se Altaïrovi. Později, někdy před rokem 1227, Abbas uskutečnil státní převrat a převzal Řád. Altaïr poté uprchl z města a vstoupil do dobrovolného exilu.
POZOR SPOILER! NÁSLEDNÝ TEXT ODKRÝVÁ INFORMACE Z ASSASSINS CREED II A BROTHERHOOD
Pád Masyafu
Během Abbasovy dvacetileté vlády prošel Masyaf velkým množstvím změn. Členové Řádu již necvičili denně a celková disciplína tak byla v Bratrstvu ztracena. Od lidí byly vybírány daně, ale nic jim nebylo poskytnuto na oplátku. O dvě desetiletí později, v roce 1247, se Altaïr vrátil zpět do Masyafu s úmyslem shromáždit spojence a svrhnout Abbáse. Dokázal rekrutovat čtyři asasíny, kteří sdíleli jeho nechuť k Abbásovi. Vyzbrojen svými novými spojenci se Altaïr pohyboval městem, eliminoval zkažené asasinské kapitány a nakonec se dostal až k pevnosti, kde se setkal s Abbásem, kterého po krátké hádce zabil svou novou skrytou zbraní. Se smrtí Abbase získal Altaïr titul Mentor levantských vrahů.
Návštěva bratrů Pólových
O deset let později, v roce 1257, pevnost navštívili Niccolò a Maffeo Polo, kteří byli pozváni na popud Altairového nejstaršího syna Darimemem. Oba muži byli zvoleni k tomu, aby vyjednávali s Altaïrem o rozšířili Bratrstva asasínů v jejich vlasti, tedy v Itálii. Tomu však Altaïr nebyl zezačátku příliš nakloněn. Během šestiměsíčního pobytu bratrů Pólových byl Masyaf znovu obléhán, tentokrát mongoly, kteří se snažili pomstít smrt vrahů Čingischána. Ačkoli po bitvě mezi asasíny a mongoly moc členů Řádu asasínů nezbylo, ale jejich zbývající počet udržoval mongoly v šachu dostatečně dlouho na to, aby bratři Pólové mohli uniknout z Masyafu. Než bratři Polo odešli, Altaïr odkázal Niccolovi svůj osobní deník, pět klíčů naplněných zprávou a mnoho svých knihovnických knih. Bezprostředně po obléhání Altaïr nařídil, aby se zbytek Bratrstva rozšířil do celého světa, čímž se účinně ukončila vláda asasínů v Masyafu. Rozloučil se se svým synem Darimem, zamkl se uvnitř své knihovny s Jablkem, které zde ukryl pro své potomky a pokojně zahynul na své židli.
Příchod Azia Auditore
Více než dva a půl století poté, co byla pevnost opuštěna, převzal kontrolu nad Masyafem prapor byzantských templářů. Ti hlídkovali po celém městě a pevnosti a pokoušeli se rozbít dveře do Altairovy knihovny. Templářský kapitán Leandros dohlížel na byzantské síly a zajišťoval, aby město zůstávalo pod jejich kontrolou.
V březnu roku 1511 cestoval Ezio Auditore da Firenze, mentor italských asasínů, na horský hrad, aby se dozvěděl více o historii jeho Řádu a objevil obsah Altairovy knihovny. Předcházelo tomu Eziovo objevení dopisu od svého otce, v němž se psalo o knihovně ukryté pod pevností Masyaf, obsahující neocenitelnou moudrost…
Po příjezdu však byl Ezio napaden velkou skupinou byzantských templářů a nakonec byl i zajat. Leandros chtěl Ezia popravit. Umístil a utáhl tak smyčku kolem Eziova krku. Ezio však dokázal přemoci Leandrose a hodil smyčku naopak přes jeho krk. Poté seskočil z pevnosti a bezpečně přistál na vyčnívající římse, čímž si zachránil život.
Ezio poté procházel Masyafem a dozvěděl se o deníku Niccola Pola, předmětu, který vlastnili nyní templáři. Po opuštění pevnosti sledoval Ezio templářského kapitána. Podařilo se mu Leandrose sledovat až do vesnice. Tam už templáři zjistili, že mají ve svém voze neočekávaného cestovatele a celý vůz i s Eziem nechali svrhnout do kaňonu.
Eziovi chvíli trvalo, než se v horách dostatečně zotavil ze svých zranění. Poté začal nenápadně vraždit byzantské templáře, aby se dostal do vesnice. Eziovi se podařilo zabít všechny přítomné templáře, byl však velmi raněn. Našel zde nějaký lék a použil ho ke zmírnění bolesti svých těžkých zranění a usnul. Poté, co se probral, se vyšplhal na vysokou věž, na které Leandros stál a bodl ho svou skrytou čepelí.
Ve svých posledních slovech dal Leandros Eziovi deník Niccola Pola, a informoval ho o tom, že templáři již našli jeden z klíčů do Altaïrovy knihovny. Než zahynul, Leandros také tajuplně hovořil o „Velkém chrámu“. Nestihl říct však o tomto tématu více. Následně Ezio odjel do Masyafu.
Vstup do Altaïrovy knihovny
Později, v roce 1512, se Ezio vrátil do Masyafu se Sofií Sartor a pěti Masyafskými klíči. Ezio a Sofia prošli vesnicí až k pevnosti. Ti dva nakonec dorazili k malému průchodu vedoucímu do knihovny a Sofia se rozloučila s Eziem se slovy „ měl bys odtamtud vyjít živý“. Po úspěšném otevření velkých dveří do knihovny prošel Ezio průchodem do knihovny. Byl šokován. Nenašel žádné knihy, jen rozpadající se kostru zesnulého Altaïra.
Ezio zahlédl poslední Pamětní pečeť sevřenou v Altaïrově ruce a vzal mu ji. Když přistupoval k Pečeti paměti, stal se svědkem toho, jak se tehdy Altaïr rozloučil se svým synem Darimem a zamkl se v knihovně pomocí Jablka. Jakmile Ezio aktivoval Paměťovou pečeť, našel i Jablko Ráje. Rozhodl se artefakt opustit s tvrzením, že toho na jeden život viděl už dost. Ezio poté zavolal na svého potomka Desmonda Milese, a umožnil mu přístup k jeho spojitosti času. Před odjezdem Ezio odložil své vybavení do knihovny a symbolicky tak ukončil svůj život jako asasín.
KONEC SPOILERU
VZHLED
Masyaf byl postaven na vrcholku hory zasazené nad údolím Orontes. Masyaf tvořila vesnice s opevněnou pevností na jejím vrcholu. Palisádová zeď a několik asasínů, kteří hlídali vnitřek a vnějšek Masyafu, chránilo celou základnu. Boky místa byly chráněny nesmírně vysokými a strmými horskými stěnami, s nízkým jezerem pod ním, které bylo vidět z celé levé strany pevnosti i vesnice. Druhé hornaté údolí a řeku bylo vidět na opačné straně pevnosti, ale už ne z vesnice. Nad druhým údolím na pravé straně Masyafu ležela řada dřevěných trámů s provazy, které se protínaly, až dokud se nedostaly k zadní části vysoké věže, která se tím pádem zepředu jevila jako prakticky nereálná.
Vesnice
Vesnici tvořilo několik desítek malých chatek z bahnitých cihel na vzdáleném konci Masyafského údolí a několik z nich bylo umístěno i do levého okraje kaňonu. Vesnický trh se naházel na nejspodnějším konci údolí, což je místo, kde si obyvatelstvo mohlo vyměňovat věci a jídlo, nebo jednoduše každý den konverzovalo. Další tržiště, menší a méně rozsáhlé, se nacházelo těsně pod dlouhým klikatým vchodem do pevnosti.
Pevnost
Pevnost ležela na vrcholu hory. Mezi vysokými kamennými zdmi asasíni cvičili boj ve výcvikovém kruhu, hlídkovali u zdí a pozemků nebo se vzdělávali v knihovnách. Za zastrašující tvrdou tváří centrálních kamenných místností se nacházela krásná zahrada zvaná „ráj“, ve které šťastně ležely ženy. Rozprostíraly se zde traviny a rostliny. Uprostřed zahradního nádvoří, byla umístěna ve fontáně socha bohyně války, Minerva. Tato zahrada odkazuje na legendu o tajném ráji za sídlem asasínů. Zahradní ráj byl údajně iluzí vytvořenou Hassan-i Sabbāhem, zakladatelem Bratrstva. Tyto zahrady vytvořil, aby přiměl své následovníky věřit ve své božské poslání, a vykonat jakýkoli daný rozkaz beze strachu ze smrti. V knihovně pevnosti učenci procházeli regály a neustále mezi nimi manévrovali. V pevnosti byli všichni asasíni, kteří sídlili v Masyafu, a také mentorova soukromá komnata, která se nacházela na samém vrcholu nejvyšší věže. Stěny obklopovaly strážní věže, každá s odbornými lukostřelci, kteří pozorovali blízká údolí a centrální vesnici, zda se blíží nebezpečí.
Kaňon a padací věž
Na jižní straně Masyafu mohl asasín skočit do hromádek sena uspořádaných na široké kamenné plošině, která vyčnívala z horské stěny. Následně se dalo přejít přes řeku, kde bylo umístěno několik dřevěných trámů, na kterých byla také navlečena lana, která usnadňovala přechod touto nebezpečnou cestou. Na konci křivolaké cesty přes dno údolí dosahovala k nebi vznešená věž, která dokonale splývala s kamennou horskou zdí. Ve věži se nacházela místnosti s trámovou podlahou, pod kterou byly uloženy hromady polen kmenů pro případ napadení nepřáteli. V takovém případě by asasin aktivoval past tím, že by sekl po západce čepelí, což by vyslalo poleny přímo na nepřátelé.
