Ankh

Ankh je artefakt, o kterém se věří, že je jedním z Úlomků Ráje, ačkoliv novodobé výzkumy Abstergo Industries toto tvrzení zpochybňují. O Ankhu se říká, že má schopnost uzdravovat, ba i dokonce dočasně vzkřísit mrtvé. Dále by měl zvládat i nahrávat způsob života jednotlivců a následně toto „know-how“ přenést do jiného člověka v případě, že původní vlastník zemře. 

Ankh má svůj prapůvod v egyptských končinách. Tam sloužil bohyni Isis, která artefakt použila k oživení svého mrtvého manžela Osirise. Po několik let dále sloužil artefakt faraónům. Takováto věc však vzbudila zájem okolí a netrvalo dlouho a Ankh banda lupičů odcizila. Během 3. století se artefakt zjevil na půdě Evropy, kde jej našel Aquil, jenž byl členem skupiny Skrytých (tehdejší assassíni), kteří v té době působili v Římě. Po jeho smrti o artefakt pečovala Aquilusova žena Valerie. 

Během 14. století cestovala templářská organizace s názvem Bratři Kříže napříč Evropou pod záminkou nabídky ochrany před černou smrtí. Německý assassín Lukas Zurburg je ale podezříval, že účelem této výpravy je spíše najít Ankh, o němž se v té době říkalo, že by se měl nacházet na území Evropy. V roce 1350 však Bratři Kříže i Lucas zmizeli neznámo kam.

V roce 1868 se Ankh objevil v držení ruské mystičky a spisovatelky Heleny Blavatské. Ten rok se Blavatská setkala s assassínem Simeonem Princem a zoufalá po penězích nabídla Simeonovi své mystické služby s tím, že takto pro něj najde i jiné artefakty, mimo Ankh, pro který si Simeon přišel. Aby toho nebylo málo, prokrokovala mu, že jeho příchod již dávno věděla a nabídla mu, že mu Ankh dá. K tomu však nakonec nedošlo, jelikož ji Ankh někdo odcizil.

O rok později, v roce 1869 se Ankh z čista jasna objevil v držení Templáře Armena Kazana, který vedl skupinu Templářů do jeskyně, kde končila železniční trať, jenž vybudoval zesnulý templář Albert Hawkins. Kazan našel v jeskyni desku s průřezem o velikosti Ankhu, který do ni vložil a čekal, až se artefakt aktivuje. V tu chvíli do jeskyně dorazila assassínka Pierrette Arnaud spolu se svými kolegy Simeonem Princem, Gamalem Sabry a Safyiou El-Nadi a většinu templářů zabili. Ohledně záležitosti s Ankhem již nebylo cesty zpět. Artefakt se aktivoval, což způsobilo oživení koně, který byl vyobrazen  na jednom z nákresů vyrytých ve zdi jeskyně. Kůň tedy ožil a začal utíkat, přičemž málem cestou přerazil všechny assassíny. Jednomu z přeživších templáři, Artovi Hennighanovi se podařilo koně odchytit, nasednout na něj a společně s artefaktem zmizel z jeskyně. 

V roce 1870 se Hennighan vydal do Paříže za francouzským templářem Virgilem Donatem. Spolu měli v plánu Ankh zahrnout do výzkumu „Engine of History“, neboli „Hnací motor historie“, což byla metoda komplexních matematických výpočtů, která svému uživateli měla předpovědět budoucí plány jakéhokoliv jednotlivce či skupiny, a to takřka se stoprocentní přesností. Nicméně z tohoto plánu nakonec sešlo díky válce Francie s Pruskem. Hennighan nakonec přenechal Ankh templáři Lebrunovi, zatímco on spolu s dalšími stoupenci odcestovat do města Tours v západní Francii. 

Na popud bývalé Hennighenovy přítelkyně, kontaktoval rakouský odboj templářů, spolu v čele s hraběnkou Konstanzou von Visler francouzskou templářku Victorii L’Estoq s prosbou, aby Ankh co nejdříve propašovali z Paříže pryč. Tento úkol padl nakonec na bedra již zmíněného templáře Lebrona, který se snažil spolu s artefaktem uprchnout z města pomocí vzduchového balónu. Lebrona však překvapil assassín Simeon Prince. V rámci souboje těchto dvou mužů Lebron vypadl i s Ankhem z balónu a pád nepřežil. V roce 1871 bylo jeho tělo nalezeno, avšak Ankh nikoliv.