Prototyp Animu
Templáři během 30. let 20. století započali v Norsku stavbu záhadného zařízení pod krycím názvem „Uranprojekt“ – atomový program nacistů, jehož využili jako zástěrky pro vytvoření stroje, který by jeho uživateli umožnil prohlížet vzpomínky svých předků. Tento projekt vedl generál SS a templář Gero Kramer, který měl k dispozici technologie, jež ukradl Spojencům a návrhy Nikoly Tesly, který se kdysi za pomocí Jablka Ráje snažil změnit sled minulých událostí. Nacistům se tak nakonec podařilo sestavit stroj, ale protože tento předchůdce Animu měl tvar zvonu, dali mu tehdy název Die Glocke (Zvon). Toto zařízení fungovalo na základě antigravitačního systému, za pomocí kterého vznikla červí díra, díky které mohl uživatel sledovat, co se dělo kdysi v minulosti. I když trvalo ještě desítky let, než se tuto technologii podařilo plně rozvinout, Die Glocke měla zásadní význam pro pozdější sestavení Animu. Hlavním cílem Řádu již tehdy bylo ponořit se do genetických vzpomínek zajatých asasínů, aby díky těmto vzpomínkám byli schopni nalézt Úlomky ráje, které kdysi předkové templářů vlastnili.
V roce 1943 byl prototyp Animu, Die Glocke, plně funkční a Kramer jej začal používat na sobě. Když se jej však templáři později pokusili použít na zajatého asasína Eddieho Gorma, něco se strašlivě pokazilo. Gormův potomek Maxime znovu prožíval své vzpomínky v Animu ve stejnou dobu, kdy byl stroj aktivován, jejich vědomí se přepínala v čase a probouzeli se ve vzájemných tělech. Říká se tomu Efekt prolínání. Tyto problémy se podařilo odstranit až o mnoho let později ve verzi Animu 1.28!
Animus 1.0
Animus, tak jak jej známe více méně dnes, byl vytvořen společností Abstergo Industries ve druhé polovině 20. století na základě dříve objevené technologie První civilizace. Projekt Animu vedl Dr. Warren Vidic. Vznikl animus s označením Animus 1.0, jehož první použití bylo v roce 1980, kdy Dr. Vidic Animus otestoval na prvním člověku a spustil tak své experimenty na muži, jehož identita doposud bohužel není známá. Dr. Vidic jej označil jako Subjekt 1. Právě díky těmto prvotním pokusům bylo nakonec Abstergo schopno získat genetické vzpomínky Aveline de Grandpré. Bohužel, Animus byl extrémně nestabilní, a jeho používání bylo tehdy velmi nebezpečné a bolestivé, a nakonec skončilo tak, že způsobilo muži označovaného za Subjekt 1 smrtelný záchvat na jehož následky muž zemřel. I přes to se Dr. Vidic přihlásil jako dobrovolník k otestování Animu, stal se tak Subjektem 2 a začal prozkoumávat své geneticky zakódované vzpomínky.
Mezi léty 1980 – 1981 Abstergo pracovalo na projektu projektu Surrogate (neboli Náhradník) jehož ředitelka se pokoušela prostřednictvím Animu zjistit, zda lze sledovat vzpomínky někoho, kdo není příbuzný s testovaným subjektem. Projekt byl však záhy ukončen, jelikož tento experiment ředitelka zkoušela sama na sobě a způsobila si vážná zranění.
V roce 1983 Dr. Vidic vyvinul stabilnější verzi Animu a použil ji k manipulaci s genetickou pamětí Subjektu 4, kterým se stal muž jménem Daniel Cross, mladý Američan asasinského původu, který byl Abstergem zajat. Od té doby prošel stroj několika velkými kosmetickými a technickými úpravami, i tak se jej Abstergu až do roku 2012 nepodařilo zdokonalit na takovou úroveň, aby nebyl pro své uživatele nebezpečný.
V roce 1985 Abstergo oficiálně uznalo, že pracují na projektu Animu a model, jež toho roku vyvinuli, nesl kódové označení Animus 1.09.
…
Mezi těmito událostmi Bratrstvo asasínů taktéž pracovalo na sestrojení vlastního Animu. Celé to odstartovalo v roce 1977, kdy asasín William Miles ukradl Abstergu při své práci v Moskvě kopii raného plánu Animusu. Následně se William setkal se svou kolegyní asasínkou Medeyou Voroninou v městské zoo v Protvinu, předal ji ukradené návrhy a řekl jí, aby sestavila Animus dříve, než templáři. Tato žena byla asasínskou vědkyní a skutečně se ji podařilo Animus sestavit. Stalo se tomu tak ale až v roce 1991! A právě takto vznikl první Animus, který sloužil Bratrstvu asasínů.
Ani asasínské verzi Animu se po jeho úspěšném sestavení příliš nedařilo. Progres šel zpočátku velmi pomalu. Asasíni totiž neměli na rozdíl od templářů přístup k předchozí technologii a na vše si museli přijít sami, častokrát tak, že v Animu zkrátka testovali sami sebe, což stejně jako tomu bylo u zaměstnanců Absterga, toto vedlo k mnoha četným tragickým pokusům – omylům. Názornou ukázku můžeme vidět u již zmíněné Vononiny, která začala testovat Animus na svých asasínských kolezích. Většina z nich díky tomu přišla o rozum. Asasíni si tehdy nebyli vědomi vedlejších účinků dlouhodobého užívání Animu. Ve snaze porozumět více stroji se Vononina také podrobila užití Animu a taktéž zešílela. Pouze její dcera Galina si zachovala zdravý rozum a do Animu nevstoupila, jelikož viděla, jak se z asasínů stává jen skupina divokých zabijáků, kteří ztratili veškerý kontakt s vnějším světem.
…
V roce 2000 se Abstergu podařilo vývoj Animu dostat do takové fáze, že začal mít konečně podobu židle, která k provozu ale vyžadovala spoustu externí kabeláže, aby správně fungovala. Tuto verzi Animu použil i Daniel Cross po svém návratu do pobočky Absterga ve Filadelfii v listopadu roku 2000. Trefně jej nazvali Animus model 2000.
V roce 2002 Abstergo začalo tato „křesla“ ve velkém počtu vyrábět. Animus se těšil úspěchů a zařízení byla sestavována v areálu Absterga v Římě a Filadelfii. Zejména ve Filadelfii byl tento typ Animu využíván k oživení vzpomínek asasínů, které se templářům podařilo zajmout během Velké čistky, a to včetně asasína včetně Paula Bellamyho.
V témže roce byl Animus aktualizován na verzi 1.28. Byl mnohem pohodlnější než předchozí modely a jeho interface byl pozměněn tak, že prožitky, kterými uživatel procházel, připomínaly spíše už videohru. Co je ale nejdůležitější, tato verze Animu konečně přinesla redukci nežádoucích vedlejších účinků, tzv. Efekty prolínání. Animus 1.28 byl používán zejména v areálu Absterga v Římě. Na tu dobu vypadal velmi moderně. Při používání Animu se nad hlavou uživatele otočil skleněný panel, na kterém se promítaly genetické vzpomínky, ke kterým se přistupovalo. Animus 1.28 však nebyl příliš energeticky účinný a po delším používání byl náchylný k přehřívání. I navzdory tomu model zůstal v provozu bez jakýchkoli aktualizací po celou dekádu.
Animus 2.0
Po téměř deseti letech Abstergo na Animu udělalo pár menších kosmetických změn. V podstatě se však ale stále jednalo o Animus 1.28.
…
Na půdě Bratrstva asasínů se naopak ale velmi dařilo. V roce 2012 se Bratrstvu konečně podařilo vyrobit vlastní verzi Animu, která byla dostatečně vylepšená a upravená do té míry, že už přestala být pro lidi tak vysoce nebezpečná. Tato verze nese označení Animus 2.0 a je tedy čistě asasínským produktem. Bratrstvo za něj vděčí asasínce Rebecce Craneové, která toto zařízení láskyplně oslovovala jako „Děťátko“. Animus se ji podařilo sestrojit za pomocí schémat, které ji poslala Lucy Stillmanová, asasínská špionka, která pracovala v Abstergu. Animus byl vylepšen natolik, že uživatel dokázal při procházení vzpomínek mírně reagovat s okolím a navíc si mohl sám zvolit, jakou rychlostí bude vzpomínkami postupovat. Pokud však takových zásahů bylo příliš, opět to vedlo k desynchronizacím, a tudíž i k restartováním celé vzpomínkové sekvence. V extrémních případech desynchronizace Animus dokonce vypnul simulaci. Animus 2.0 měl stále tvar židle, avšak aby se uživatel mohl ke svým vzpomínkám připojit, bylo potřeba zavést do jeho paže katetr. Bohužel při delším užívání Animusu docházelo ke krvácení. Navíc tato verze měla problém i s překladovým softwarem. Rebecca a její kolegové se snažili na těchto problémech postupně pracovat. Zlepšovali jej tak dlouho, až se nakonec rozhodnou, že postup označí za Animus 3.0.
Animus 3.0
Animus 3.0 má mimo jiné vylepšenou i svou konstrukci a opěrka na hlavu spolu s opěrkou na paži již tak nemusí být k přístroji upevněná, aby Animus mohl fungovat. Od teď již bylo možné Animus umístit na kterýkoliv rovný povrch. Psal se rok 2013
Konzole Animu
V tom samém roce dceřiná společnost Absterga, Abstergo Entertainment, vyrobila Konzoli Animu, kterou trhu představila jako běžná zábavní konzole, kde hráč prožívá upravené vzpomínky, o kterých Abstergo tvrdilo, že jsou jakousi vzdělávací verzí. Ve skutečnosti se ale Abstergo touto cestou snažilo propagovat templářský způsob smýšlení. Tomuto předcházel Trénikový program Animi, jež je také produktem Absterga, a který vzniknul rok předtím. V programu Animi se měli templáři učit v boji proti asasínům.
Animus Omega
Od roku 2012 se Abstergo ve svých výrobcích jen činilo. Ta samá rodinná společnost Absterga totiž vyvinula novější model Animu, který pojmenovali jako Animus Omega. Ten měl sloužit pouze pro vnitřní účely společnosti při výzkumu a analýze Subjektu 17. Do této verze jakožto Subjekt 17 usednul Desmond Miles a Abstergo tak volně procházelo jeho genetické vzpomínky, přičemž svým zaměstnancům tvrdilo, že se jen snaží prozkoumat, čemu dalšímu by se v herním průmyslu mohli věnovat. Ve skutečnosti však pátrali po datech souvisejících s Předchůdci. Tento model se nakonec pro účely asasínů podařilo hacknout. Popud tomu dal vedoucí montreaálské pobočky Absterga, John Stadish, který s pomocí jednoho analytika naboural systém Animu a stáhnul z něj soubory, které poskytnul Bratrstvu asasínů.
Brahman V.R.
Animus Omega byl sestaven také pro montrealskou pobočku Absterga Entertainment. Ke konci roku 2013 však tato dceřiná společnost uzavřela dohodu s indickou společností MysoreTech a asijskému trhu poskytla verzi Animu pojmenovaného jako Brahman V.R. Tento Animus nabízel interaktivní zážitek podobný programu Animi. Docílili toho za pomocí DDS technologie (Data Dump Scanner, neboli Skener pro datový výpis), který umožňoval uživateli prožívat nahrané vzpomínky kterékoliv historické postavy, aniž by s ní měl uživatel jakékoliv genetické spojení. Zábavní průmysl byl však pouhou zástěrkou skutečných plánů Absterga. Aniž by totiž o tom veřejnost cokoliv věděla, toto zařízení obsahovalo program, který naopak stahovalo geneticky zakódované vzpomínky uživatelů na Abstergo Cloud a prostřednictvím této cesty vyhledávalo v řadách uživatelů možné asasíny a templáře. Ani toto však nemělo dlouhého trvání a zanedlouho hackerká komunita, jež si říkala Erudito, tento systém hackla a ukázala veřejnosti pravdu.
*/pro severoamerický trh Abstergo uvedlo v letech 2014 – 2015 verzi Brahman V.R., který nazvali Animus V.R. Po této verzi Animu se strhla obrovská poptávka.
Helix
Ze spojení technologií Animu a DDS vzniknul v roce 2014 projekt Helix. Helix je cloudový software Animu, jehož tvůrcem je Álvaro Gramática. Helix funguje tak, že vzpomínky asasínů a templářů vloží do takového kontextu, aby z toho templáři vyšli v pozitivním světle. V podstatě by se dalo říci, že jde o propagandu. Pomocí Helixu navíc templáři tajně procházejí geneticky zakódované vzpomínky druhých lidí a opět tak hledají informace související s Předchůdci a s jejich artefakty. Zajímavé je, že jelikož je toto cloudovská verze Animu, uživatel smí těmito vzpomínkami procházet bez nutnosti užívat samotnou konzoli. Stačí být pouze přihlášen do serveru firmy Abstergo. Díky tomu se asasínům častokrát daří do něj nahackovat, čehož často využívají.
Animus 4.3
Byl rok 2016 když pracovníci Absterga provedli utajovaný experiment, ve kterém spolu sloučili DNA svědků a informace z různých písemností, se zdrojovou DNA předka, čímž se jim podařilo vygenerovat algoritmus „pravděpodobného vývoje„. Nazvali to jako „extrapolované vzpomínky„. Toto jim umožnilo doplnit méně spolehlivé simulace geneticky zakódovaných vzpomínek, které měli k dispozici, o informace, které sahaly daleko za pomezí okamžiku, ve kterém se uživatel Animu v danou chvíli vyskytoval (díky genetické informaci od svého předka). V toto roce vznikly dvě nové verze Animu – Animus 4.3 a Animus 4.35. V těchto Animech již není nutné sedět. Židli nahradil postroj, ve kterém je člověk zavěšen ve vzduchu. Animus 4.3, který se používal na pracovišti Absterga v Madridu, využíval silně invazivní metody spojení. Aby se však mohl uživatel s tímto modelem spojit, musí mu být provedena lumbální punkce. Londýnská verze Animu 4.35 nahrazuje lumbální punkci helmou a exoskeletem.
V průběhu roku 2017 prošly obě zmíněné verze Animu zásadním vývojem. Byl upraven i postroj na kterém se zlepšila vlastnost adaptabilace signálů z nervových drah, která byla nyní ještě rychlejší. Díky tomu se člověk při synchronizaci mohl reálně pohybovat. Uživatel si tak vychutnal ničím nerušený zážitek. Verze Animu 4.3 tak poskytovala svému uživateli prostředí, do kterého se mohl plně ponořit a docházelo tak k dokonalé optimalizaci simulace a Efektu prolínání, nicméně tato verze nebyla úplně snadno ovladatelná. Verze 4.35 byla mnohem jednodušší a hlavně bezpečnější. Právě proto se tento model využíval v objektu Aerie, kde se používala hlavně na nezletilých participantech výzkumu.
Animus HR-8
V tomto roce Abstergo vyvinulo také metodu, prostřednictvím které se mohli dívat na geneticky zakódované vzpomínky někoho, kdo se subjektem nemá vůbec nic společného, a to aniž by bylo potřeba data někam ukládat. Ani toto však nebylo dokonalé. Nový model ale nazvali jako HR-8. Tvarem připomínal sarkofág, který se dal poskládat a bylo jej možné tedy nosit jako kufřík. V roce 2017 zaměstnankyně Absterga jménem Layla Hassan potajmu Animus modifikovala a ilegálně jej poté otestovala na misi v Egyptě. Layla vyvinula verzi Animu, který dokázal snadno a rychle zobrazit ještě nezpracované vzpomínky, které s uživatelem Animu po genetické stránce neměly nic společného. A to nebylo všechno. Tato verze uměla také spojit dohromady různé sady DNA a střídavě je využívat. V té době to bylo něco, o čem se nikomu ještě ani nesnilo!
V roce 2018 Layla přešla k asasínům a na Animu provedla další úpravy, díky kterým již uživateli stačila k užívání Animu pouze VR helma připojená na počítače, které zpracovávaly data. Další úpravy se týkaly jak jeho hardwarové části, tak i té softwarové, díky čemuž povýšila kvalita simulace a uživatel se tak mohl do svých vzpomínek ponořit ještě hlouběji, a to i do takových vzpomínek, které byly vzaty z velmi starých genetických materiálů. Současně se zmírnilo i riziko desynchronizace. Layla tohoto zlepšení dosáhla tím, že do Animu zabudovala technologické inovace, se kterými se setkala v době, kdy ještě pracovala pro Abstergo. Tuto verzi Animu pojmenovala jako HR-8.5 Beta a současně je to poslední aktuálně používaný Animus.